Hominizace

Hominizace neboli polidštění je v antropologii definováno jako proces postupných tělesných a sociálních změn vedoucích ve vývoji primátů k člověku (rodu Homo).

Člověk jako takový je z hlediska biologického a filozofického zcela novým druhem, výsledkem sociální a kulturní evoluce nejvyšších primátů. Část fylogeneze zahrnující vývoj současného člověka se označuje jako antropogeneze, ta je spojena s dvěma procesy − hominizací a sapientací. Mezi oběma termíny je podstatný rozdíl. Hominizací rozumíme soubor změn pozorovatelných na kostře člověka, tzn. změny odlišující fyzicky člověka od opic.

Mezi tyto změny patří:

·         rozšíření a zploštění hrudníku;

·         změna pletence ramenního, umožňující rotaci paže;

·         změny pánve, páteře a celé dolní končetiny v souvislosti s bipedním pohybem;

·         posun týlního otvoru na spodek lebky;

·         vývoj ruky;

·         ústup ochlupení;

·         rozšiřování zubního oblouku;

·         zvětšování kapacity mozkovny a další změny na lebce (vznik brady, ústup nadočnicových oblouků) − na tento proces navazuje proces sapientace.

PZN: 
Sapientace je úzce svázaná s vývojem mozku, jeho zvětšováním a gyrifikací. To umožňuje vývoj typicky lidských znaků jako je řeč, abstraktní myšlení (druhá signální soustava) a s tím spojený vývoj lidské společnosti.

Proces hominizace můžeme rozdělit do TŘÍ KOMPLEXŮ: 

1.    první hominizační komplex − dochází k přestavbě pánve a dolní končetiny, souvisí se vznikem a rozvojem bipedie; v hlavních rysech je této přestavby dosaženo již u rodu Australopithecus;

2.    druhý hominizační komplex − tímto se míní přestavba horní končetiny, zejm. pak vlastní ruky v orgán schopný výroby nástrojů a práce s nimi; tento komplex odlišuje rod Homo od rodu Australopithecus;

3.    třetí hominizační komplex − v souvislosti s přestavbou lebky a rozvojem mozku; tento proces trval prakticky až do vzniku moderního člověka tzn. Homo sapiens.

!!! Proces hominizace ale může být v různých zdrojích různě členěn. Autoři článků a odborné literatury mohou a nemusí do hominizace řadit i proces sapientace. Záleží i na tom, v jakém oboru daný autor působí, jeden pohled bude mít na hominizaci biolog, druhý antropolog a jiný zase psycholog.

Pomocí dalšího často používaného členění lze hominizaci rozdělit do jiných tří komplexů:

1.    hrudník a horní končetina − znaky společné člověku a lidoopům; hrudník je soudkovitého tvaru, mírně zploštělý a horní končetina velmi pohyblivá;

2.    komplex pánve a dolní končetiny − znaky typické pouze pro čeleď Hominidae, úzce souvisí s bipedální lokomocí, jedná se o adaptaci pánve a kostry dolní končetiny k tomuto způsobu pohybu;

3.    lebka a ruka − tento komplex odlišuje rod Homo od rodu Australopithecus, dochází k výraznému zvětšení mozkové části lebky oproti části obličejové a k dokončení morfologie ruky.